Vzhůru dolů!

Před vedrem už není kam se schovat, prolezlo i ty nejtajemnější skuliny klimatizovaných knihoven a tak nám tento víkend nezbylo, než se vydat na výlet. Předpověď nerozhodně přislíbila lepší počasí, což nás osmělilo vydat se na dlouho plánovaný výlet na Grand Bassin. Mimochodem, mám velkou radost z každého škrtlého výletu z velkého seznamu výletů a Grand Bassin tam strašil již opravdu dlouho.

Grand Bassin byl výlet tak trochu naopak. Obvykle v sobotu lezeme do šíleného kopce, abychom se z něj v neděli kutáleli dolů. Grand Bassin je však krásný vodopád uprostřed velmi málo přístupného kaňonu. Možnosti, jak se tam dostat jsou dvě – vrtulníkem nebo pěšky dolů po stráni. Asi netřeba zdůrazňovat, kterou jsme si vybrali. 

 Výlet jsme započali na vyhlídce, na malé stráni sáňkovali (ano, čtete správně) malé děti. 

Přikládám ilustrační foto jako důkaz, že nemám ještě převařený mozek.

 Z vyhlídky do propasti se mi nohy podlomily hrůzou, do kteréže díry to zase polezem.

Co to je? Hodiy by hádal málokdo a jsou dosti inovátorské, co se počtu hodin týče - Kreol si vystačí s jedenáctihodinovým dnem, zatímco trvá na šedesátiminutové hodině.

Připomenutí minulého článku...

Spojení drobné sakrální tvorby se současným streetartem.

Někdo v trávě hledá houby, někdo Jesuse

 Nakonec cesta dolů až tak strastiplná nebyla, tedy alespoň její začátek. Asi půl hodiny před cílem se spustil liják nebo spíše prudký přívalový déšť. Cesta pod nohama se nám změnila v řeku a tím se náš výlet změnil i v randonée aquatique (pro někoho je to nepodstatný detail, ale my na naší mapě aktivity zaznamenáváme různými barvami, a tak se těsně před vesnicí Grand Bassin modré šipečky mění na žluté označující adrenalinové sporty). Nálada klesala k bodu mrazu úměrně stoupající hladině řeky, která ještě před chvílí byla horská pěšina.

Pohled dolů, k cíli.

Neumím přeskakovat z kamene na kámen. Při brození si pravidelně ukopávám palce. Chce mi snad příroda něco naznačit?

Jako slepice.

Odpoledne jsme zakončili koupelí asi půl kilometr před vodopádem, i z této cesty se stala řeka, ale s průzračnou vodou. Na zbytek odpoledne byly vyhlášeny aktivity kolem chalupy a zejména dohánění spánkového deficitu.

V neděli jsme vstávali do nádherného rána, náladu však ničilo jen pomyšlení na promočené batohy a boty. Obouvat si studené promočené boty je pekelné. Ještě horší je to v kombinaci s vedrem. Kdyby výlet trval ještě půl den, určitě by mi pařátky uhnily. 

 

 Cesta nahoru byla nekonečná. Vrchol se zdál být na dosah už dobrou hodinu a Lukáš opakoval starý trik: "Za touto zatáčkou už to bude" tak dlouho, až tomu sám začal věřit.

Obrovské palmy? Ale kdeže, přesličníky to jsou!

 Nakonec jsme se však jako vždy až na vrchol vyškrábali a za odměnu jsme se dostali do Skotska. No, posuďte sami - mírné kopce, vysoká vlhkost, krávy. Jenom školník Willy chyběl.