Chaud au Chaudron

V naší čtvrti Moufia bylo včera pořádně horko a nebylo to jen počasím. Večer jsme se vraceli z kolejí hodně potemnělými ulicemi, které osvětlovaly jen zapálené koše poházené všude kolem. Možná paradoxně se výtržníci, kteří vymlátili světla a zapálili koše, shromáždili na ulici Mahátma Ghándýho. Zcela výjimečně jsme se rozhodli jít parkem, kterým normálně z bezpečnostních důvodů nechodíme. Měli jsme docela strach, protože od Chaudronu byly slyšet výbuchy. Spojovali jsme si to s masopustními oslavami.

Ráno jsem se vypravil na trh. Zarazilo mě, že autobusy nejedou po stanovených linkách. Vystoupil jsem na nejbližší možné zastávce a šel k Chaudronu pěšky. Už na Deux Canons byla ulice plná odpadků, vysypaných a podpálených košů, kamení a střepů. Semafory byly rozbité, značky vytrhané – blíž Chaudronu byly na ulici převrácená a spálená, občas doutnající, auta. Vládla poklidná atmosféra letního rána a bordel včerejšího večera pomalu uklízeli zaměstnanci města pod dohledem policie.

Nikomu to zdá se nepřipadalo nenormální. Až na mě, který jsem na to hleděl jak Neználek v říši divů. Ptal jsem se paní Paní, co že se to vlastně stalo. Mladí prý demonstrovali proti chomage (nezaměstnanosti). Je pravda, že svou večerní pouliční party vytvořili spoustu práce pro uklízecí čety. Taky zvedli ceny na trhu, kam dorazila tak desetina prodejců, kteří si ihned zvýšili marži. Navíc se tam nedalo skoro nic sehnat. Obchoďák SCORE jsem navštívit nemohl – byl částečně vybrakován, vypálen a vozíky se rozjely do širokého okolí. Před obchodním domem však nebylo nic než střepy a securiťáci ve vymlácených výlohách. Vrátil jsem se s nepořízenou a byl jsem rád, že u nás byl v podstatě klid.

Vice zde: http://www.linfo.re/-L-info-du-jour-/Nuit-de-violences-au-Chaudron,308515?ps=469705#article

Vzhůru dolů!

Před vedrem už není kam se schovat, prolezlo i ty nejtajemnější skuliny klimatizovaných knihoven a tak nám tento víkend nezbylo, než se vydat na výlet. Předpověď nerozhodně přislíbila lepší počasí, což nás osmělilo vydat se na dlouho plánovaný výlet na Grand Bassin. Mimochodem, mám velkou radost z každého škrtlého výletu z velkého seznamu výletů a Grand Bassin tam strašil již opravdu dlouho.

Grand Bassin byl výlet tak trochu naopak. Obvykle v sobotu lezeme do šíleného kopce, abychom se z něj v neděli kutáleli dolů. Grand Bassin je však krásný vodopád uprostřed velmi málo přístupného kaňonu. Možnosti, jak se tam dostat jsou dvě – vrtulníkem nebo pěšky dolů po stráni. Asi netřeba zdůrazňovat, kterou jsme si vybrali. 

 Výlet jsme započali na vyhlídce, na malé stráni sáňkovali (ano, čtete správně) malé děti. 

Přikládám ilustrační foto jako důkaz, že nemám ještě převařený mozek.

 Z vyhlídky do propasti se mi nohy podlomily hrůzou, do kteréže díry to zase polezem.

Co to je? Hodiy by hádal málokdo a jsou dosti inovátorské, co se počtu hodin týče - Kreol si vystačí s jedenáctihodinovým dnem, zatímco trvá na šedesátiminutové hodině.

Připomenutí minulého článku...

Spojení drobné sakrální tvorby se současným streetartem.

Někdo v trávě hledá houby, někdo Jesuse

 Nakonec cesta dolů až tak strastiplná nebyla, tedy alespoň její začátek. Asi půl hodiny před cílem se spustil liják nebo spíše prudký přívalový déšť. Cesta pod nohama se nám změnila v řeku a tím se náš výlet změnil i v randonée aquatique (pro někoho je to nepodstatný detail, ale my na naší mapě aktivity zaznamenáváme různými barvami, a tak se těsně před vesnicí Grand Bassin modré šipečky mění na žluté označující adrenalinové sporty). Nálada klesala k bodu mrazu úměrně stoupající hladině řeky, která ještě před chvílí byla horská pěšina.

Pohled dolů, k cíli.

Neumím přeskakovat z kamene na kámen. Při brození si pravidelně ukopávám palce. Chce mi snad příroda něco naznačit?

Jako slepice.

Odpoledne jsme zakončili koupelí asi půl kilometr před vodopádem, i z této cesty se stala řeka, ale s průzračnou vodou. Na zbytek odpoledne byly vyhlášeny aktivity kolem chalupy a zejména dohánění spánkového deficitu.

V neděli jsme vstávali do nádherného rána, náladu však ničilo jen pomyšlení na promočené batohy a boty. Obouvat si studené promočené boty je pekelné. Ještě horší je to v kombinaci s vedrem. Kdyby výlet trval ještě půl den, určitě by mi pařátky uhnily. 

 

 Cesta nahoru byla nekonečná. Vrchol se zdál být na dosah už dobrou hodinu a Lukáš opakoval starý trik: "Za touto zatáčkou už to bude" tak dlouho, až tomu sám začal věřit.

Obrovské palmy? Ale kdeže, přesličníky to jsou!

 Nakonec jsme se však jako vždy až na vrchol vyškrábali a za odměnu jsme se dostali do Skotska. No, posuďte sami - mírné kopce, vysoká vlhkost, krávy. Jenom školník Willy chyběl.

Ty ty ty grafity!

Na popud jednoho našeho kamaráda, významného brněnského sprejera, Davida Papričky, který vystupuje pod krycím jménem PIMO, jsme se rozhodli věnovat následující příspěvek réunionskému streetartu.  V případě zájmu bezpečnostních orgánů o tuto problematiku bych rád zdůraznil, že je Pimo nejen skvělý umělec, ale především dobrý člověk.

Streetart na ostrov dorazil skoro jako všechno ostatní se zpožděním. První taggeři podepisující se Enzo, Reo, NGS, SBK, CSA, AEP, Konics, Fléo, Jace a Lojzo, který začal světově poprvé užívat své jméno v pátém pádu, i když francouzština ani kreolština pády nezná. Z tohoto archaického období se však nic nedochovalo a to ani ve dvou publikacích vydaných místní samosprávou za účelem zmapování uměleckého vývoje kreolských sprejerů. 

Místní knihovna nabízí mladistvým, kteří nevědí, co s volným časem a kterým přijdou předměstí příliš bílá a fádní, knihy Ile de la Réunion: GRAFFITIS od Petera Mertese a Kréol graffiti od Alberta Troteta pro inspiraci. Více či méně zdařilé pokusy o napodobení děl mistrů je vidět téměř všude. Nicméně je třeba podotknout, že míra zaplněnosti veřejného prostoru soukromými výtvory je zde nesrovnatelně menší než u nás. Navíc se zdejší začínající umělci projevují spíše pokoutně a nesnaží se umístnit své výtvory na frekventovaná místa.

S Marií jsme si samozřejmě všimli toho, že ulice jsou jaksi bílé, pusté a prázdné. Dokonce ani vlaky či tramvaje tady nejezdí natož počmárané. Přičítáme to zdejší všudypřítomné lenosti a občas seřveme chuligány hulící v parku na lavičce, že raději nekoupí sprej a nevyzdobí si to tu trochu. Pár z nich dalo na naše osvícené rady, plivli si do dlaní a dali se do díla.

Začali nejdřív taggy a za pár dní jich bylo všude plno...

Nejfrekventovanější tématikou je hulení, marihuana, rastafariánství a Bob Marley. Ptal jsem se také pana Bricolage v prodejně kutilských potřeb, jaké barvy jsou mezi mladistvými nejoblíbenější, a on mně potvrdil mou domněnku, že červená, zelená a žlutá. „S chromem 500 tady moc parády neuděláte“, dodal ještě. 

Velmi častá je také figurální tvorba tematizující problematiku otroctví, kreolství, útlaku, sprejerství, jinakosti a stejnosti. Některá díla volají po nastolení monarchie a dosazení kreolského krále. Jiná fantazírují o snědých valkýrách a lásce za časů chikungunye. Další se pouští do divoké tamilské mytologie, kde má každá bytost větší než malé množství orgánů.

Když potká okřídlená princezna osminohého kentaura...Však to znáte, je to tak ohraný příběh.

Naše malá uličnice včelka Mája. Máme jí co závidět!

V noci je to někdy o strach.

Generace utlačovaných se spojily.

Lepší čiči mají už jen na Petrůvkách.

Místním králem Réunionu se má stát Tomáš Topfer.

Environmentalistu jistě zaujmou díla problematizující zdejší neutěšenou ekologickou situaci. Velmi časté je téma geneticky modifikovaných organizmů a znečištění přírody. V dílech místních umělců vidíme touhu chránit se před riziky přetechnizované doby, kde se filaos k filaosu nefousí a kdy se včelka pesticidem zadusí.

Na závěr jedna smutná zpráva pro místní umělce. Místní galerii svobodných umění se Vám rozhodli zbourat. Škoda jí!

Poděkujte!!!