Po minulém víkendu zcela výjimečně nepřibyl na blog žádný příspěvek, ačkoli jsem zažila asi nejadrenalinovější zážitek svého pobytu a mimořádně jsem se překonala. Zúčastnila jsem se školního canyoningu. Slaňovali jsme 22 metrový vodopád. Mně se zdálo, že má tak sto metrů a podle fotek to vypadá, že jsme spoutaní provazy skákali do hlubší louže. Upřímně jsem zklamaná, že ten výkon na fotkách není vidět.
Následující "randonnée aquatique" jsem si už jen užívala. Skok do řeky z pěti metrů, přírodní tobogány. Krása.
 |
| Jako housátka v plovacích vestách |
|
Po zákrutách řeky ale nutně následují hory a sopky a tím se dostáváme k právě uplynulému víkendu. Podnikli jsme naprosto luxusní výlet na Piton de la Fournaise, aktivní sopku. Brzy ráno jsme cestou autobusem s Lukášem vyřešili politickou, ekonomickou a vůbec celosvětovou situaci, poté se lehce pohádali, když jsem s řidičem špatně domluvila zastávku (francouzština dobrý, není problém, jen ta orientace a organizace u mne stále vázne), a proto jsme přejeli tři zastávky. To ale nebylo tak hrozné, 300 metrů se dá lehce ujít. Štěstí nám přálo a Bára, která je tu s námi taky na erasmu, se osmělila a domluvila stop až k sopce. V metropoli mají zase nějaké prázdniny, a tak se to tu hemží frantíky s vypůjčnými auty ochotnými brát zaprášené turisty.
K úpatí sopky jsme přijeli docela brzo a výjimečně byla jasná obloha, a tak jsme se rozhodli dobýt vrchol už odpoledne. Jinak je tu dobrým zvykem na sopku chodit za úsvitu, spolu se zástupy turistů. My měli unikátní možnost vychutnat si cestu sami. Láva tvořila nekonečně různé tvary reliéfů, ničila nám pohorky a vůbec se po ní tak zvláštně šlo. Jako po rozbitém skle, ale místy to lehce dunělo.
 |
| Celkový pohled na Fournaise, ty černé fleky nejsou stíny, ale čerstvá láva z roku 2010. Malý vřídek je daleko starší, z poloviny 18. století. Nedorostl |
 |
| Škrábu se nahoru vedle lávy připomínající bouřku |
 |
|
| Piton de Neige na nás celou dobu dohlížel. | | | | | | | |
|
|
 |
| Pohledy na oceán. Inverzní mraky jako beránčí rouna. |
 |
| Vrchol kráteru dobyt. |
 |
| Ano, koupili jsme si všichni stejné slevněné mikiny. Měli jenom černé. |
 |
| Jaro na horách. Neuschnu, dostala jsem políbení pod kvetoucí jabloní. |
 |
| Orlí hnízdo na muří nožce |
 |
| Pouštní květy |
 |
| Přechod směrem ke Grand Sable. |
 |
| I pláně můžou chytnout plíseň |
 |
| Oáza v poušti. |
 |
| Pampelišky. Připomínky jara u nás. |
 |
| Grand Sable |
 |
| Piton de Neige se pomalu a cudně halí do mraků. |
 |
| Mraky se těžce valí k horám | |
|
|
Zpět do civilizace jsme se dostali záhy a samozřejmě stopem. Krásný víkend jsme zakončili koupelí v oceánu v Saint Pierre a čtyřhodinovou cestou autobusem. Začínám si myslet, že pěšky by to bylo rychlejší.
