Neúspěšný lov na kolo

Z předchozího příspěvku je jasné, proč sháníme kola. S vidinou snadné dopravy jsme obešli obchody i údajné prodejce ojetinek. Vyhlíželi jsme je v inzerátech. Marně. Až Francouzska Lucile nám poradila, abychom se zkusili podívat na Emaüs, prý je potřeba dostat se tam brzo ráno, protože na blešáku je snad vše.

Ilustrační fotografie

Nedospaní jsme vyrazili již o půl osmé směrem k vytouženým bicyklům. Hangár jsme našli poměrně snadno, ale fronta asi o sto bubácích nás lehce vystrašila, přesto jsme se neohroženě zařadili. Nutno podotknout, že bílí jsme tam byli jediní. Pozorovali jsme spolučekatele a bláhově se domnívali, že nejpozději o půl deváté nás tam musí pustit. Ani v devět a ani o půl desáté nás však za červenou pásku nepustili. Jako na rokovém koncertě jsme dychtivě vyhlíželi kohokoliv, kdo by nás dostal dovnitř. V tom velký mulat zakřičel : Pračky nalevo, dámské oblečení napravo! A podle dalších pokřiřků třídil velkou frontu do dalších front a ty zase do dalších front. Pak nás vyvolával jednotlivě. To už ale bylo moc na Lukášovu trpělivost, zelený vzteky brblal o tom, že bude chodit pěšky a že jde domů. Pak jsem začala brblat já, že já lítačku mám a zadarmo můžu jezdit kolem ostrova. 

Nakonec jsme se dovnitř dostali. Kolo prodávali jen jedno, dětské a ve strašném stavu. Kromě toho tam ale bylo všechno. Neuvěřitelnou verbeš a veteš, co vyplivl oceán. Knihy. Hračky. Boty, zejména asi dvacet párů sněhulí. Plínky jednotlivě rozbalené. Postele bez nohy. Lampičky. Nádobí. Vymyté sklenice od marmelád. Plakáty, z nichž nejlepší byl z roku 95 a byli na něm FRIENDS v teplákové soupravě. A pohled z Prahy. Dvacet převleků Santy Clause.

Systém byl ještě pravpodivnější v tom, že lidé, co přišli po nás, se už volně v areálu pohybovat mohli, jenom my jsme byli za páskou. Každý pak dostal svého prodavače. Pán nás upozornil, že ledničky a pračky už jsou prodané. Pračky tam byly vystavené od novějších modelů po skoro nezničitelné tatramatky, poskakující po koupelnové podlaze.

Asi za deset euro jsme nakoupili povinnou francouzskou literaturu pro druhý ročník romanistiky, dvoje luxusní šaty, hrníčky na kávu a plastovou věc na výrobu ledu. Mimochodem, voda umí zmrznout pouze v půlce tohoto zázraku. Jen lituju, že foťák jsme nechali doma. 

Večer jsme strávili v Recreateur na jazzovém koncertě našeho bytného. Skvělá bubenická improvizace. Pořádná šou pak začala, když se připojil na mol opilý místní slavný bubeník maloy. 

V neděli, po slíbeném povalování na pláži jsme šli na zakončení festivalu Kaloo Bang. Oba dva zážitky si můžete trochu představit dle přiložených videí. Natáčel je Lukáš, já na vrtiprťky pod zákonem moc žaludek nemám.