A zase vodopády?

Milí čtenáři, pevně doufáme, že stále ještě nejste znuděni a otrávení tím, že tento příspěvek bude zase o vodopádech. Snad si už říkáte: „To tam vážně nemaj už nic jinýho?“ Máme a je toho k objevování ještě mnoho, Lukáš si rve vlasy nad průvodcem s výlety, protože už teď je jasné, že to vše nestihneme.

Trifidí les

 

Fousatý les

O výletě do Ste Rose a lávovém kostelíku jsme již psali, v sobotu jsme se vydali na druhou část výletu, tu zajímavější (v průvodci je sice jednodenní, ale zase nepočítají s lovením potravy, pozorováním krabů, prapodivných rostlin a jejich následné focení, což zabírá neskutečné množství času).

 

 

 

 

 

 

 

 

U oceánu jsme pozorovali nádherné, tříštivé vlny, až jsme z toho málem chytli mořskou nemoc.

Lukáš má na výletech archetypální pocit, že by aspoň část potravy měl ulovit nebo nasbírat. Tentokrát měl zálusk na nalitý trs banánů. Nejen na vývoz přes oceán se banány trhají zelené. Trsy se sklízejí hned, jak jsou nalité, a takové banány do dvou dní dozrají do naprosté žlutosti. Také čekat, než celý trs dozraje, je nesmyslné – ostatní banány by byly dávno shnilé. Ale zpět ke sběrači, banány jsou metr a půl nad ním a můžete si prohlédnout, že zkusil opravdu všechny způsoby, jak se k ovoci dostat – pokácet stromek, přitáhnout trs, vylézt k němu. Vše marné. Ve výsledku se trs banánů vždy jen houpavě vysmál.

Když se nepovedl lov banánů (tuto aktivitu nelze pojmenovat sběr, ten se nebrání), Lukáš byl odhodlaný zkusit alespoň liči. Netroufl si na stromy, u kterých by bylo riziko, že přijde majitel s vidlemi a našel si opuštěný strom. Opuštěný byl pouze zdánlivě, protože liči nemáme rádi jen my, ale i miliardy mravenců, které byly odhodlány bránit ovoce zuby nehty. Oproti Lukášovi měli sice výraznou početní převahu, ale zkušenosti z mládí z kradení třešní se zúročily a v lednici se nám chladí toto lahodné ovoce.