Toulky Cilaosem

Protože kulturní podmrtvo stále trvá a už ani cyklony nebrousily oceánem, rozhodli jsme se vydat se na výlet i přes předpověď météo france. Lépe se řídit předpovědí správce našeho dvorku. Je to nejlepší rosnička široko daleko a jeho předpovědi se vyplňují daleko přesněji než ty od méteo france. Nezalévá-li pruh trávníku, bude sucho. Zalévá-li, bude pršet. Včera zaléval zeď a Lukáš usoudil, že přijde cyklon. Minul nás jenom o fous a schytal to ostrov Rodrigéz. Tento správce je podivný chlapík v malém kloboučku, když zmerčí nějakého obyvatele domu, horečně se vrhá podávat ruce. Jeho jediným nářadím je smeták a hadice. Je pravda, že na dvorku nelze najít ani pidismítko. Ale rozbitou podlahu u vchodu už neřeší. Hned první měsíc jsme potřebovali francouzák, kterému zde vtipně říkají anglický klíč. Přiznal se, že nic takového nemá, ale budeme-li někdy potřebovat smeták, rád nám ho po práci půjčí.

Zkrátka v pondělí ani v úterý se nezalévalo a jen zametalo, a tak jsme se i přes méně příznivou předpověď vydali na výlet do nejméně deštivého cirku Cilaosu. Dojet tam je téměř nadlidský výkon jak pro řidiče, tak pro cestující. V prudkých serpentinách se autobus sotva vytočí i s couváním a v tunelu mu po obou stranách zrcátek zbývá asi milimetr.

V Cilaosu jsou všichni šťastní, že cestu opět přežili a v pořádku dorazili. My jsme se odhodlaně vykročili k Ilet à Cordes, vesnici vzdálené asi 4 hodiny chůze.

Kořeny filaosu barví zemi doruda

Po dobrém obědě u říčky jsme se rozhodli odbočit k Chapelle, přírodní kapli. Za náročný výstup a sestup jsme byli odměněni nádherným pohledem na úzkou a více než sto metrů vysokou soutěsku přepaženou spadeným kamenem. Přístup ke kapli rozhodně není snadný - rozházené obří balvany se těžko přelézaly. Ale protože před námi hopsali dva udržovaní důchodci, odhodlaně jsme se také škrábali až ke vstupu skalního chrámu. Lukášovi na jednom takovém šutru ujela noha a spadl, naštěstí si jenom lehce odřel koleno (pohotově jsem vytasila lékárničku a odborně ho ošetřila). Jenže měl v ruce foťák a tomu se pád vůbec nelíbil. Už jsme si mysleli, že ho v kapli vyprovodíme na poslední cestu do křemíkového nebe. Zkoušela jsem i odborné ošetření s lékárničkou, ale nic naplat. Neobživl.

Další fotky jsou tedy mobilní a výlet dále probíhal v poklidu. Jen Lukáš zamlkle vzpomínal na mrtvolku.

Přenocovali jsme u řeky a ráno se vyšplhali až do Ilet à Cordes a málem při tom zhynuli žízní. Po cestě se nám nepodařilo najít pramen s alespoň trochu pitnou vodou a dezinfikovat teplejší říčku jsme neriskovali. 

Půvabná vesnice Ilet à Cordes a pole šošovice

Cesta dolů byla velmi strmá, ale nádherné výhledy nás velmi motivovaly k pokračování. O cestě zpět a naprostém vyautobusování se snad ani nemá smysl zmiňovat. S láskou vzpomínáme na IDS JMK.

A to není vše! Doma po důkladné resuscitaci foťáček zázračně oživl, jeho stav je stabilizovaný a v rámci rehabilitace ofocuje knihy.