pondělí 16. ledna 2012

Cesta do hlubin země

Cesta do hlubin země je podstatně snazší než do hlubin študákovy duše. Co nám chybí ke spokojenosti? Na ostrově vrcholí letní sezóna, hojnost a pestrost plodů dosahuje maxima. Večery jsou vlahé, teplé a o poznání delší. Bohužel má zdejší léto i nepřívětivou tvář. Obvyklé kulturní mrtvo se proměnilo v podmrtvo. Kromě občasného přiblížení se zbloudilého cyklonu se neděje vůbec nic. Lijáky se staly snad jediným tématem běžné společenské konverzace, protože už ani dopravní zácpy nejsou. Všichni si koupili státem dotované letenky a frnkli do metropole.  

Naštěstí přišlo vysvobození v podobě nabídky vlézt do nitra zdejší aktivní sopky. Ti z vás, kteří četli stejnojmennou knihu z pera Jula Vernea, můžou rovnou přeskočit na fotky. Bylo to přesně tak, jak píše, až na chybějící dinosaury. I když někteří spolubadatelé... 

Takto to na místě exkurze vypadalo v dubnu 2007.
Badatelský tým tvořila pestrá směsice celibatérů (místních singles) různého věku a zachovalosti seskupených na základě serveru urbeez http://la-reunion.urbeez.com/, jehož cíle by se daly shrnout větou „vyražte dělat cokoliv s kýmkoliv, kdo se taky nudí.“ Tak se sešel tým špičkově vybavený na speleologickou výpravu. Někteří si přinesli i šest svítilen. Pod vedením zkušeného speleologa, podhorského vůdce amatéra a především srdcaře jsme se vydali přes lávové pole z roku 2004 až k nepatrnému vstupu do podzemí. Nedaleko dohasínala láva z roku 2007, ze které se ještě čoudilo, což některé vyplašilo. Srdcař Fred však prohlásil, že to je jenom pára a že v podzemí to nebude tak horký.





Zdejší tunely vznikly tak, že se staršími vrstvami lávy prodral rozžhavený plyn, který solidní strukturu sopečné horniny proměnil v ementál ne nepodobný tomu v krasu. Velkým překvapením byly krápníky. Jejich podoba se však nevytvářela miliony let jak v našich jeskyních, ale vznikla během několika vteřin po ochladnutí plynu. Připomínalo to trochu výtvory, které vzniknou litím olova o Vánocích. Jeskyně sice měla už nějakých osm let za sebou, ale vedro v ní bylo pořádné a nám se tvořily tukové krápníky skoro na každém póru kůže.

Srdcařovo dítě mizí v jámě.
Velikost chodby nás překvapila

Olovo volovo

S hlavou v téru


Marie byla velmi statečná a ani jednou nedostala záchvat klaustrofobie, který normálně dostává jen z pouhého vyprávění o jeskyních. Zvládla dokonce i Srdcařovu přednášku o geologii ve velmi stísněné chodbičce poblíž bouřícího oceánu. Za normálních okolností by tato kombinace nebyla možná. Cesty do študaččiny duše jsou však spletitější než chodby pod Vulkánem. Když mně ukazovala kmeny stromů, jejichž kmen se po vypaření vyvolal na skále jak negativ filmu, zpozoroval jsem dokonce jisté nadšení. 

Srdcař sice nikdy neztratil hlavu, ale tady přišel o nohy.





Kmen stromu se vypařil, ale v lávě po něm zůstal tunel

Celkově však myslím převládala obava, že to na nás všechno spadne. Tyto jeskyně mají totiž jepičí život v řádu několika let. Naše kamarádka Petra, která tento systém prolézala před půl rokem, potvrdila, že se chodba zmenšuje a že většina systému je již zavalená. Není se čemu divit. Pohybovali jsme se pár metrů pod zemí, kam ještě dosáhnou zvídavé kořeny pilotních rostlin kolonizujících úrodná lávová pole.


Ženy v červeném: kamarádka Milén s Marií




Je to světlo na konci tunelu?
Ouiíííí, sme z toho venku

Fijajovou orchideii, lá lá lalalá...

Slyšíš dobře Petro, takto se zpívá doma.
Kořist
Hurá na piknik
 Po vyčerpávající exkurzi jsme se přesunuli na útes Point de Tremblement, kde jsme si udělali piknik. Jako vždy jsme kulturně trochu selhali, protože jsme si nachystali svačiny jen pro sebe. Ostatní se vytasili s tradičními tříkrálovými dortíky, liči a domácími rumy (ruhm arrangé). Vedly se řeči o jakémsi Makačovi, který vodí lidi do jeskyní a na nebezpečné vrcholy za peníze a bez licence. Vzpomněl jsem si na situaci v Moravském krasu, která je v mnohém podobná. Asi je to všude stejné. Jen tady se o útes tříštily mohutné vlny a braly si zpět, co sopka oceánu ukradla. Až Fournaise uhasne, ostrov pohltí vody. To my už tady nebudeme milé děti, dobrou noc. 




Tři králové nebo princezny?


Žádné komentáře:

Okomentovat