expedito: vil a marie: Zelené a vytahané ruce

V předchozím příspěvku vás Marie informovala o tom, že i na ostrov pohody občas dorazí temný mrak povinností, práce, stresu a všeho toho, před čím se na Réunion utíká. Popravdě jsem vůbec nečekal, že zde budu pracovat i 16 hodin denně. Festival Les Mains Vertes (Zelené ruce), který proběhl minulý víkend v Bras Panonu, však takové nasazení vyžadoval. Po jeho skončení jsem měl spíš ruce vytahané než zelené. Sestěhovali jsme totiž na místo konání půl ostrova. Ale pěkně popořadě…

Vstup do festivalového městečka.

Co že to tady vlastně dělám? Jsem zde na stáži v Association Arterre http://www.arterre.re/, která se zabývá především agroekologií a senzibilizací lidí k životnímu prostředí. Dostat se sem nebylo zrovna lehké. Spousta jiných organizací, jako třeba místní společnost pro fair trade Réunion Équitable, na mou žádost o stáž vůbec neodpověděla. Dnes se s nimi znám víc a vyšlo na jevo, že mou žádost považovali za vtip. Jsem rád, že v Arterre ji vzali vážně.

Přípravy festivalu Les Mains Vertes.

Je to skvělá a velmi příjemná parta čítající desítky dobrovolníků a stovky sympatizantů. Poznal jsem jich hodně, ale rozhodně se nedá říct, že všechny. V posledních týdnech jsme se pravidelně setkávali na journée deco, při kterých jsme vyráběli dekorace na festival. Jejich zajímavé životní příběhy se na náš blog bohužel nevejdou. Většina z nich však v určité životní fázi dospěla k závěru, že nejlepší bude žít na Réunionu, nepracovat, samozásobit se, spolubydlet, brát dávky a dobrovolničit pro různé bohulibé neziskovky.

Planetu máme pevně v našich zelených rukou.

Organizace většího počtu lidí je vždy problematická, zvlášť když probíhá po telefonu a často v den akce. Tak se vám může stát, že se ocitnete na výstavišti a v rámci Týdne vědy představujete školákům solární troubu, kterou vidíte poprvé v životě.

Děti ohromené patrně mým výkladem.

Festival Les Mains Vertes se stylem nikterak nevymakal tomu, co už jsem s Arterre prožil. Všichni jsme provolali majlant, abychom se navzájem našli a dovezli vše potřebné na místo. Trvalo to neuvěřitelných čtrnáct dní. Během toho se na mých zádech a v mých vytahaných rukou ocitla spousta roztodivných věcí – stromy živé, palmové ratolesti pletené, plynové i solární trouby funkční, jeden dernier salon bleue snesený a vynesený do druhého patra designe centra Parazart, hudební nástroje, koberce výstavní, stany a stánky, bambusový bar, Annaël řvoucí, Selma spící, Pema na zádech visící, vozíčkář, bobines neboli špulky na kabely s logem těžké a spoustu dalších méně zábavných předmětů. Nasazení bylo obrovské a zvláště o víkendu jsme na místě byli doslova od rána do večera.

Atelier pod mým vedením - peněženka z tetrapaku. Zvládám i recyklovaný papír a solární troubu.

Obdivuhodné na celém festivalu bylo to, že sám o sobě proběhl v naprosté pohodě. Velké množství dětí a školáků, pro které byl v pátek připraven samostatný program, vneslo do festivalového městečka uvolněnou atmosféru. K nelibosti mnohých zevlů jsme se obešli bez drog a alkoholu, takže z osob SDF (sans domicile fixe – česky bezďák) se nám tam zdržovala opravdová elita. Zvláště s Axelem, který měl vousy jak Marx s Engelsem dohromady, jsem měl hodně příjemných rozhovorů o svobodě, rovnosti a bratrství. Taky jsem se dozvěděl, že alkohol je mocenským nástrojem vlád a korporací. Díky němu jsou jedinci vytrháváni z rodin, a jako individualizovaní jsou pak snadněji ovládnutelní. Takže už žádný rum!

Permakulturní zahrada s permakulturním Michelem.

V předchozím příspěvku se Marie zmínila, že se nebojím velkých témat. Myslím, že jsem s Axelem a jeho kamarádem Michelem upekl takovou malou revoluci všedních dní. Projevila se už v pondělí, když jsem Axela uviděl jet po dálnici na kole se svým batůžkem, který nikdy nesundal ze zad. Podobných inspirativních setkání nabízel festival povícero. Hned ve čtvrtek proběhla na Univerzitě Moufia video-konference s Peirrem Rabhim, což je franko-eko-guru z organizace Colibris, jejímž kandidátem se můžete stát i vy http://www.colibris-lemouvement.org/agir/campagne-tous-candidats. Přímo na místo dorazili jeho souputníci Marc Dufumier a Robert Morez, kteří přiblížili světu koncept „jedlých zahrad“. Ty vám celoročně zajistí potřebnou dávku kalorií a vitamínů. Ostatní věci se pak dají sehnat pomocí LETs. Několik rozohněných mužů z Abondance Réunion zpochybňujících správnost peněz představilo tento výměnný nepeněžní systém.

Video-konference s Peirrem Rabhim.

Teoretický zemědělec vede nadšené...

Ti, co na peníze ještě úplně nezanevřeli, si mohli koupit u Réunion Équitable produkty vyrobené na okolních ostrovech, které neměly to štěstí, a vybojovali si samostatnost. Zbytek se dal utratit na našem baru, pro který skupina kuchařů a kuchařek čítající i Marii připravovala čerstvé bio-eko-občerstvení. Protože zelenina ani ovoce nestaví, postavili jsme v blízkosti baru toilette séche, na které se tak trochu specializujeme. V podstatě je to kadibudka. Aby závěr nebyl jen o hov.., dodal bych, že festival probíhal téměř bez finanční podpory a dost připomínal akce Okrašlovacího spolku – jen ve velkém. Kdyby snad někdo neměl rád nejlepší spolek v Brně http://okr-spolek.webnode.cz/, toto není myšleno peorativně !!!