expedito: vil a marie: Chaudron neboli kotel

Pod pojmem Chaudron se většině obyvatel Saint Denis vybaví nepříliš ukázněná část města s častými nepokoji a nefalšovanou kreolskou kulturou - malé bary a uličky plné opilých či sjetých chomageurů (nezaměstnaných), trošku větší bordel a mírně agresivní mládež. Vandalové pravidelně přitápí zapálenými koši, takže je v tomto kotli trochu chaud (horko). Zrovna minulý týden tam byl přepaden jeden německý erasmák, který ani se svým netradičně černým islandským kolegou a dvěma holkama, neunikl pozornosti gangu mladistvých, kteří si od nich půjčili kolo - nafurt. Policii to nechalo v klidu. Prostě Chaudron!!!

Chaudronský trh

O tomto Chaudronu, ani o Chaudronu, kde se pravidelně konají trhy s nejrůznějším ovocem a zeleninou, vám však psát nebudu. Kotel, do kterého jsme se vypravili, je zcela jiným typem divočiny – jen jinak nebezpečné. Rád bych vám napsal o výletu do kaňonu řeky, kterou máme doslova za barákem.

Pohled z kaňonu na město

Pohled do kaňonu

Osobně jsem si byl terén obhlédnout již před týdnem. Vstup do soutěsky je možný pouze přes zahrady a soukromé pozemky obyvatel čtvrti La Bretagne. Na pěšinu mně upozornil jeden místní a tvářil se, že cesta je v pořádku. Nedbaje na cedulky zakazující vstup jsem došel až k tunelu, který se beze světla nedal projít.

Tunel, do kterého jsem bez baterky nevlezl.

Stará cesta, po které jsme raději nešli.

Za týden jsem se na pěšinu vrátil vybaven a v doprovodu Marie, kterou vystrašily cedulky varující před padajícím kamením. Nutno říct, že obavy byly na místě. Podél pěšiny se táhly vodovodní trubky, které byly až příliš často opravovány po nárazech kamenů. Nicméně cesta byla velmi příjemná a oba nás nakonec uklidnila přítomnost skupiny místních s batoletem na zádech.

Celkový pohled na kotel Chaudron.

Zhruba po třech kilometrech chůze a po překonání tunelu se před námi otevřel přírodní kotel se 400m vysokým (soudě podle vrstevnic) vodopádem. Soutěska se značně zúžila a nad námi se tyčily 400m holé stěny. V této části jsem se necítil bezpečně ani já, protože kdyby něco padalo, nešlo nikam uhnout. Nakonec jsme se dostali až k indigově modrým jezírkům pod vodopádem. Pohled nahoru lze srovnat snad jen s pohledem ze dna Macochy. U nás bych se však nemohl vykoupat v jezírku. I když jsme v tropech, voda měla nejspíš stejnou teplotu jako Punkva.