Náboženství aneb svatý Expedite, nenech zahynouti nám ni budoucím, kteří ti budou říkat Kali

 

Svatého Expedita již mnozí znáte, ostatně jsme po něm i pojmenovali náš blog. Legend ke vzniku tohoto imaginárního světce je více, ale tato je nejznámější:

 Kolem roku 1930 se v Paříži jedna velmi zbožná réunionská ovečka modlila za návrat na ostrov, bohužel však neměla na cestu dost peněz. Modlila se k soše římského vojáka, který byl v balíku poslán z Říma, a italsky bylo na něm napsáno Espédito. Zbožná žena slíbila sošce, že jestli se vrátí zpět na Réunion, nechá postavit v hlavním městě sochu. A tak se zrodil Saint Expedit. Pomáhá zejména při finančních potížích, při uzdravování nebo při léčbě chorob. V malých výklencích kolem cest lidé umisťovali sošky římských legionářů, čili svatého Expedita, postupně ho hinduisté asimilovali s Kali a mimo výše uvedené schopnosti je i bohem pomsty. To prý značí červená barva, kterou jsou výklenky se světcem ohraničené.

Indická Kali

  

Kromě svatého Expedita je tu velmi populární i panenka Marie ze Salette. Když v roce 1869 připlula loď s nakaženými pasažéry cholerou z Afriky do Saint Leu, přislíbil farář Marii ze Salette za ochranu postavit kostel. Panenka Marie nelenila a s vidinou krásného svatostánku uchránila obyvatelstvo od veškerých chorob. Protože je pro Marii ze Salette typický bílý šat symbolizující čistotu a také je považována za ochránkyni dětí, což je doména i indické bohyně Maliemin, postupně došlo k asimilaci. Pouti do Saint Leu jsou stále velmi oblíbené, křesťané putují k panence Marii, zatímco Indové po cestě čudí svíčkama, rozhazují obětiny a rozlévají olej.

 Aby zde byl kněz považován za světce, stačí velmi málo, vlastně jenom být knězem a být mrtvý. Pak už si někdo vzpomene na nějaký dobrý skutek, který za života vykonal, a můžou se tisknout portréty s červenýma líčkama do kostelů. K popularitě popové hvězdy stačilo dříve velmi málo. Například jeden z nejpopulárnějších kultů: farář Lafosse dovolil černému otrokovi se v kostele posadit. Od té doby je považován za ochránce slabých. A jeho hrob je zaskládán obětními dary, protože ani mrtvý kněz na zázrak zadarmo nehrábne. 

Obecně tu platí velmi oboustranně zavazující vztah se světci. Když se k někomu modlím, je mi povinen pomoci. A pomůže-li mi, jsem povinen mu za to postavit kapli, kostel nebo boží muka. Tento postoj ke světcům je stejný ať se jedná o hinduismus či křesťanství.

 Na Réunionu spolu žijí křesťané, muslimové, hinduisté, budhisté a jediní, kdo tu nejsou nebo se neprojevují, jsou Židé. Velmi populární je tu africký kult předků. Zdá se, že všichni lidé různých vyznání žijí ve vzájemné symbióze, a tak se vyvolávání muezína mísí s kostelními zvony. 

Indové, Tamilové, přicházeli na ostrov po zrušení otroctví, tedy v polovině 19. století, zejména z jižní části subkontinentu a dá rozum, že pocházeli z nejnižších kast. To mělo vliv na formu hinduismu, který zde vykrystalizoval. Nemůžu si pomoct, ale mně přijdou všechny jejich chrámy strašně hnusné. Vlastně jsou stejně odpuzující jak všechny panenky Marie ze sádry s krvavými slzami, jenom mají více končetin a chobotů. 

Indická obydlí jsou vždy velmi nápadná – každá rodina má totiž aspoň drobný hinduistický detail na domě. Hinduisté nemají žádnou instituci, žádný přesný postup při svých rituálech, takže každá rodina má zaručený recept na modlitební rituál tak, aby zabral. Což lze ostatně fyzicky dokázat: modlíte-li se za něco, co se nedostaví, jednoznačně je chyba v postupu. Lze se poradit se sousedem, který dosáhl kýženého úspěchu nebo někomu za modlitby zaplatit. Také je možné se modlit k mocnějším bohům, to obvykle prozradí hindská sousedka. A vůbec se nemusí úzkoprse držet vlastního náboženství. 

Největší úlet je obřad pro ochranu auta. Asi dvacet minut tančí kněz před otevřeným autem, které je ověnčené jak indická kráva květinami a ovocem. Poté si stoupne na ostří mačety a nepořeže se, jasný důkaz toho, že z něj promlouvají božstva peugeotu. Na závěr auto rozjede obětiny (ovoce a květy položené před kola) a je tímto chráněné před zlými silami. Jenže co dělat z rozjetými obětinami? Jak přes ně jednou projdou dobré síly, okamžitě ovoce nasaje ty zlé a pak pouhý pohled na ně může způsobit nákazu zlými silami. Nejbezpečnější je tedy je nechat být, než přes ně přejede jiné auto, které pak skončí jako to, které si můžete prohlédnout v příspěvku o výletu do Salazie. 

Indická kultura je tu velmi promíchaná s africkým kultem předků, který je zde velmi rozšířen. O duchy svých předků je třeba se starat, duše mrtvých jsou zde s námi a také potřebují potravu a péči. Z bezprizorních duší se stávají zlí duchové.

Mauvais oeil neboli špatné oko

Vzbuzuje-li někdo příliš mnoho závisti, nebo i jen dobře míněných pochval, zlí duši si ho všimnou a vezmou do parády. Nejlepší obrana před nimi je tedy se s ničím nechlubit ani nebýt nápadný. Na oslavách narozenin se proto nerozbalují dárky – co kdyby někdo zatoužil po té které věci a pak žádostivým pohledem upoutal pozornost zlého ducha? Děti lze ovšem chránit i zlatým řetízkem – oko cenný kov upoutá a dítěte samotného si nevšimne.

Jelikož zlí duchové napadají slabší jedince napříč vyznáními, je třeba se chránit, jak to jde. Novorozenec ještě před křtem, který jej ochrání před duchy, obdrží indickou tečku, tedy třetí oko, aby lépe případné nebezpečí rozpoznal. Hinduisté pak neváhají nosit medailonky s Panenkou Marií. 

Těhotenství 

A těhotenství, to je zde mimořádně komplikované a opředené pověrami. Réunionci mají velmi rádi děti již pro čirou radost z tvorby a také kvůli „argent de braguette“  (doslova: peníze za zip u kalhot) tedy přídavkům.  Na Réunionu je kvůli špatné informovanosti o sexuálním životě a jeho možných následcích velké množství předčasných těhotenství u mladistvých. Otec těhotné dívky ji obvykle nejprve vyhodí z domu, protože udělala ostudu, ale pak ji přijme zpět. Nesmí ale být spatřena, je to velká ostuda být svobodná matka. Pak se ale vše nějak zařídí, okolí si zvykne nebo si nezletilý otec dívku vezme. Těhotná žena musí okamžitě dostat cokoli, na co si vzpomene, jinak dítě bude mít znaménko ve tvaru toho, co nedostala.  Těhotná žena se nesmí podívat na nic, co je jakkoli pokřivené: na zakroucený baklažán nebo i na postiženého člověka – i zrakem se může plod nakazit a být pak také zkroucený. Ze stejného důvodu nesmí také jíst zeleninu či ovoce nepravidelného tvaru. Těhotenství má však jednu velkou výhodu pro ženu – nic nemusí. Nemusí se starat o domácnost či o rodinu, o to se postarají příbuzné.

Dušičky

Před týdnem jsme slavili svátek všech svatých. Sice jsme byli ochuzení o pochmurnou atmosféru mlhy a zimy, zato pověr s tímto svátkem je více. Běžné nehody se ve zprávách komentují tak, že mrtví volají živé.

Oblíbená legenda, kterou jsme tu slyšeli v mnoha verzích: Dívka pouze spoře oděná zastaví auto. Řidič jí dá své sako, aby jí nebyla zima s tím, že si pro sako přijde k ní domů další den. Když přijde další den k ní domů, její matka mu sdělí, že dívka je již mnoho let mrtvá. Tato pověra však moc nerespektuje místní klimatické podmínky – i mrtvola v prádle by se tu zpotila. 

Dušičky v indické verzi se jmenují Dipavali, svátky světel. Všichni z toho jsou odpálení, ale mne Bollywood ani Kolywood (může mi někdo vysvětlit co to je?) nedojímá.

 

Po dušičkách obchodníci vybalili naplno vánoční výzdobu, takže teď v obchodech a na kandelábrech svítí sněhuláci, vánoční stromky, rampouchy a sněhové vločky. 

Na závěr jedna příhoda, která se mohla klidně zařadit do článku o cestování.  Hned první týden po našem příjezdu k nám v autobuse přisedl pán s konví, v učebnici francouzštiny pro začátečníky a pokročilé od Pravdových by byl označen jako „un vieux monsieur très bavard“. Svěřil nám své tajemství, že totiž v konvi má vodu z pramene, který posvětil pravý papež. Tedy rozhodně ne ten současný podvodný Němec, ale ten jediný opravdový papež Jan Pavel II.