Trou de Fer

Opět se hlásíme po dlouhé odmlce, která byla způsobena skutečně psím počasím. Celý duben propršel. A tak jsme výlet na Trou de Fer odkládali a odkládali, až na 30. dubna, tedy den, kdy se u nás pálí čarodějnice. 

Piton d'Anchaing

 

Trou de Fer, čili železná díra, je složitý komplex vodopádů, bazénů  a říček jak podzemních, tak i nadzemních a lze ji pozorovat buď mastňácky helikoptérou, nebo se pěšky vyplazit na vyhlídku, ze které je vidět jen část. Třetí možnost je jen pro ty nejzdatnější milovníky adrenalinu: během tří dnů slanit, proplavat a probrodit tento složitý systém. Bratia Slováci, ktorý zde robili canyoning o tom nakrútili dokumentárný snímok plný rešpektu k prierodě, priateľstva, něopísatelných pocitou, rešpektu k prírodě a taky to bolo o tom priateľstvu. Dělám si z nich srandu, protože z tohoto jinak zajímavého dokumentu teče patos proudem, ale asi byli šikovní a zdatní, protože to zvládli a přežili všichni. Česká výprava, která tu byla rok před nimi se vrátila bez jednoho člena. Celkově je bilance dosti neradostná: z desíti výprav tu čtrnáct lidí zahynulo.

Nádherný výhled na cirk a Piton de Neige zalitý ranním sluncem...

 

Ale zpět k našemu výletu, obvykle nezdůrazňuju ranní start, ale myslím, že budík nastavený na 4:30 mne k tomu opravňuje. Úplně tím nejprvnějším autobusem jsme se vypravili směrem Salazie, do mého oblíbeného cirku, do Hellbourgu.

 

Museli jsme rychle vyrazit, co nám síly stačily, abychom se brzo dostali na vyhlídku, zatahuje se tam totiž často a brzy. Z Hellbourgu jsme vystoupali až do 1400m na hranici cirku, často jsem se dotazovala Lukáše, proč zde nepostavili lanovku – lanovku jsme nakonec objevili, bohužel však jen horní můstek.

 

Pak už jsme pokračovali po vrcholku, místy blátivém, na vyhlídku. To už místo začínalo připomínat turistickou atrakci pro začátečníky: na vyhlídku se lze dostat z druhé strany, přes pláně a parkoviště je vzdáleno necelou hodinu od cíle. Zvýšený dřevěný chodníček zajišťoval již naprostý luxus.

 

Vyhlídka na Trou de Fer byla nádherná a čistá, bez mráčků. Je to neskutečný pohled a být přímo u toho – snad to za tu kaňonářskou námahu stojí. Nebo že by někdo sponzoroval výlet helikoptérou? Naše přemítání ukončily znenadání mraky a následně i déšť. Skoro jako každý den, po desáté hodině dopolední se vodopády zahalily do mraků a německé družstvo, které se sem vypravilo o autobus později již do Trou de Fer nevidělo.

V jemném mrholení jsme se vraceli zpátky skoro stejnou cestou, jen bez výhledů. V mléčné mlze jsme rychle klesli zpět do Hellbourgu a za deset minut nás autobus odvážel zpět k St Denis.

Pohled z vrtulníku:

http://www.okvoyage.com/images/article/119-photo-reunion/reunion-trou-de-fer-resize.jpg