O architektuře

Lukáš mi naznačil, že po článku o Hellbourgu a božích mukách by to už opravdu chtělo vydat článek o architektuře. 

 

Tento úkol připadl mně, protože jsem graduovaná, a taky hlavně proto, že minulý článek psal Lukáš. Tak mi nezbylo než se prohrabat fotkami ve složce architektura a knihovním regálem s literaturou pojednávající o reunionské architektuře, protože ač graduovaná, nejsem erudovaná.  

Začněme s úřednickými budovami, administrativa tu byla zřejmě přebujelá vždycky a dokumenty se v chýškách ze slámy archivovat nedaly.  

http://www.didiermery.re/index.php?2008/07/27/222-hotel-de-la-prefecture-de-saint-denis

Zřejmě nejstarší budovou je Palác Prefektury (Hôtel de la Préfecture). Ve 30. letech 18. století jej postavila Indická společnost jako svůj sklad, zejména kávy, a sloužil také jako budova koloniální administrativy a oficiální rezidence guvernéra. Stavba byla kvůli absenci kvalifikovaných dělníků velmi zdlouhavá. Tuto tradici místní velmi pečlive dodržují. Původně stavba se čtyřmi křídly a s uzavřeným centrálním dvorem a rovnou střechou, byla dvakrát přestavěna. Poprvé již v roce 1770, kdy bylo zbouráno severní křídlo a nahrazeno pouze mříží. Podruhé, mezi lety 1820-1830 byla stavba dle dobové módy přestavěna do dnešní podoby. Palác prefektury byl jako první réunionská památka připsán na seznam historických monumentů Francie. Tato budova se nachází na Náměstí Prefektury.

To je jediná stavba z 18. století, která stojí za zmínku. V této době se však pomalu utvářel stavební typ “pavilon” s verandou, tedy s otevřeným přízemím. Inspirace pochází od Portugalců a od běžného réunionského obydlí se liší tím, že je celá budova pod jednou střechou, kdežto dřevěné a slámové obydlí se sestávaly z několika chýšek a z venkovní kuchyně.

Ale zpět do historického centra Saint-Denis. Hned za rohem se stavme u katedrály. V neoklasicistním stylu ji v roce 1828 navrhl Jean-Baptiste Dumas. A 27. září 1850 díky bule papeže Pia IX, se apoštolská prefektura Bourbonu stává Biskupstvím Saint-Denis.

http://www.mi-aime-a-ou.com/saint_denis_photos_cathedrale.php?id_img=1470

Pokračujme po Avenue de la Victoire (čili vítězné), od tropického neoklasicismu ke kreolskému manýrismu, tedy k staré radnici Saint-Denis (starosta v ni sídlil až do roku 1979). 

http://www.didiermery.re/index.php?2008/10/27/425-l-hotel-de-ville-de-saint-denis

 

Využívá se pro nejrůznější kulturní akce (rozuměj předání titulu sportovec ostrova, kam jsme se omylem dostali – popletli jsme si radnice a místo jazzového koncertu nás řadili to zástupu mažoretek) a také je to taková hezká kulisa pro těhotné kreolské nevěsty.

V první polovině 19. století ostrov prosperoval, a tak není divu, ze se Amédée Bédier, tehdejší starosta, rozhodl dát na odiv celému ostrovu, ze Saint-Denis potřebuje nejlepší a největší radnici. V roce 1843 objednal plány u Pierra-Emila Grenarda a už o 3 roky později radostně pokládá základní kámen. Tento symbol prosperity kolonie byl konečně dostaven roku 1860. Radnice je postavena na půdorysu písmene U, je trojkřídlá a vnitřní dvůr je obklopený dvoupatrovou galerií, inspirace  italskými stavbami. 

 

Ve dvoře je umístěna fontána se Třemi Gráciemi, kopie francouzského sochaře Germaina Pilona. Z fasády středního křídla vystupuje ústřední rizalit s šesticí sloupů – v přízemí jsou toskánského řádu a v prvním patře iónského. Jako každá správná radnice má i tato věžičku s hodinami. 

V 19. století se také formuje typický kreolský dekor, honosnější stavby mají v průčelí z Evropy přejatý fronton a velmi důležitou roli v reprezentaci hrají vstupní mříže. Dodnes je velkým faux pas vstoupit za mříž bez osobního pozvání, což komplikuje fakt, že místní ignorují zvonky. Čím váženější byla rodina přebývající za mříží, tím byly vstupní brány zdobenější. 

Objevují se dva typy neotřelého dekoru na fasádách, prvním je losange (kosočtverec) a v polovině století přibývají i lambrequins, krásné dekorativní plechové krajky pod střechou. 

Zřejmě na ostrově měli třídy rozdělené na chlapecké a dívčí.

  

 

I štěně si zaslouží kreolské obydlí.

 
A tím se dostáváme již ke století dvacátému, architektonicky nejzajímavějšímu, kdy se osvědčená tradice prolíná s moderními vlivy, včetně experimentů připomínající komunistickou kachličkovou architekturu. 

http://www.mi-aime-a-ou.com/photos_ile_reunion/disp_img.php?id_img=4416

  
Ve velmi snadno zapamatovatelném roce 1900 město Saint-Denis započalo stavbu moderní civilní nemocnice. Dokončena byla již v roce 1904. Architekt Laniel pojal stavbu skutečně velkolepě – dvacet pavilonů splňující ty nejpřísnější hygienické nároky své doby. Poprvé na ostrově (a také naposled na dlouhých 50 let) byly použity tvárnice. Každý pavilon byl jedinečný, navržen speciálně pro své využití a také pro různě movité pacienty. 

http://www.mi-aime-a-ou.com/photos_ile_reunion/disp_img.php?id_img=4417

V roce 1920 byla přejmenována z Camp Ozoux (jméno čtvrti) na nemocnici Félixe Guyona dle slavného urologa pocházejícího ze Saint-Denis.

Réunion se může pyšnit mnoha prvenstvími a stavba mešity je jedním z nich. Na konci 19. století se muslimská komunita rozhoduje zakoupit pozemek na dnešní ulici Maréchala Leclerca. Už v roce 1905 slavnostně otevírá komorský sultán v exilu novou mešitu.  A čím že je mešita tak unikátní? Stavba to není, vnitřní organizace budovy je naprosto typická pro mešity, za zmínku snad stojí jen novoklasicistní dekor. Je ale nejstarší mešitou na území Francie.

http://www.didiermery.re/index.php?2008/08/05/265-l-histoire-d-hell-bourg

Již v roce 1829 (a pak také 1969) proběhl výzkum, při němž se prokázalo, že voda v Cilaosu má velmi podobné vlastnosti jako prameny Vichy. Ve třicátých letech byl cirk Cilaosu zpřístupněn silnicí a pro povzbuzení turismu generální rada ostrova rozhodla zbudovat v Cilaosu moderní velký hotel. V roce 1936 byl otevřen první hotel na ostrově s 21 pokoji. Do té doby se turisté s lahvičkami ubytovávali u místních rodin. Pro stavbu hotelu byla vybrána stráň kopce a nový monument změnil ráz kreolského městečka v lázeňské centrum ostrova. Na střeše hotelu je terasa, tzv. solárium, ze kterého je vidět celý cirk. 

 

http://www.didiermery.re/index.php?2008/08/18/305-le-petit-marche-de-saint-denis

Během druhé světové války, se přirozeně na ostrově moc nestavělo. Petit Marché, významné tržiště Saint-Denis, je výjimkou. Ve čtvrti Butor na místě dnešního „Malého trhu“ si trhovci poprvé rozbalili stánky s chouchou a banány v roce 1858, kdy byl zrušen monopol Grand Marché, což fakticky znamenalo jeho konec. Petit Marché je totiž přirozenou křižovatkou všech cest. Těžko přejet či projít Saint-Denis, aby člověk nemusel procházet rozlohou malým tržištěm, kde se ale nabízí snad vše od čerstvě zabité slepice po dřevěné krabičky s tajným otevíráním.

V roce 1941 nechal úřadující guvernér Armand Barau nahradit drobné dřevěné stavby železnou konstrukcí a zastřešit tak celý prostor. Čelní vstup z ulice Maréchala Leclerca.

Kde hledat na ostrově dílo žáka Le Corbusiera a Augusta Perreta, tedy Jeana Bossu? V Saint –Denis to nebude, to Saint-Joseph mělo v 50. letech pokrokového starostu, Raphaëla Babeta. Uvědomil si, že zemědělský Réunion potřebuje vzdělané zemědělce, kteří si poradí s moderní technikou, a tak vyhlásil architektonickou soutěž na budovu zemědělského institutu. Vítězem se stal mladý metropolitní architekt Jean Bossu. Navrhl moderní stavbu s přednáškovými sály i s přilehlou ubytovnou. Hlavní budova je zřejmě nejzajímavější, je navržena tak, aby žaluziemi neustále proudil vzduch, který nejenom ochlazuje sály, ale proudění vzduchu je elegantně přesměrováno pod střechu, kterou ochlazuje a zabraňuje tak přehřívání této rovné plochy.  

Bohužel, k nalezení je pouze pozvánka na výstavu... z http://artspla-site-austral.ac-reunion.fr/spip.php?article178&lang=fr

Vraťme se k obyčejným kreolským domům. V roce 1961 byly vytvořeny dvě řady typových domů - Tomi a SATEC. Ty postupně nahradily slámová obydlí. Počátkem 60. let většina obyvatel žila ještě ve slámových chýších (mimochodem sláma přichází opět do módy a to i u nás) a zásadní změnu životního stylu právě přinesl dům Tomi, který se díky dlouhodobým půjčkám zemědělcům stal poměrně dostupným. Neodpustím si dobovou reklamu banky: „Dům za cenu tří vajec denně!“ 

Mezi lety 1961-1967, architekt Louis Dubreil navrhuje celou řádku typových domů, sjednocených pod názvem Tomi, pojmenovaného podle Maurice Tomiho, průmyslníka, který použil prefabrikovaných domů ve své továrně v Portu. Tomi, též známý jako „Dům 61“ nebo „Dům Carrousel“, měl čtvercový půdorys a kónickou střechu. Vnitřní dispozice je rozčleněna na 4 místnosti: salón, jídelnu a dvě ložnice. Za tímto domem je ještě menší stavba s kuchyní a koupelnou, což byla revoluční novinka. Louis Dubreil tímto chtěl zachovat původní kreolský životní způsob, kde je obydlí rozděleno na několik menších staveb. 

http://www.didiermery.re/index.php?2008/07/28/232-la-case-tomi-a-la-reunion

Konkurent Tomiho na sebe nedal dlouho čekat. V 60. letech rozvoj průmyslového stavitelství výrazně ohrožuje místní stavitele a řemeslníky. Na jejich obranu vzniká ze státního popudu podpora SATEC (la Société d’Aide Technique et de la Coopération). SATEC navrhuje variabilní typový dům s použitím moderních materiálů – tvárnic a skleněných tabulek v kovové mřížce jako výplň dvěří a některých oken. SATEC byl u prostého venkovského obyvatelstva ještě oblíbenější než Tomi. SATEC se nesnažil napodobit tradiční kreolskou archiketuru, ale předvedl strohé moderní linie. Předsazením střechy vznikla veranda, do té doby vyhrazená pouze pro velká obydlí boháčů, a tak vzletně řečeno, SATEC přispěl k demokratizaci architektury na Réunionu. Vnitřní dispozice byla také novinkou, ústřední místností byl salón, který sousedil s jídelnou, kuchyní a dvěma ložnicemi. Koupelna vybavená sprchou a umyvadlem se nacházela pod stejnou střechou. Dům SATEC se tedy nesnažil přiblížit se tradičnímu kreoskému životnímu způsobu, ale obyvatelům nabídl veškerý možný komfort.

http://www.didiermery.re/index.php?2008/07/28/233-la-case-satec

A co přináší do architektonických vod 21. století? Zejména to jsou velké, bytové domy a musím přiznat, že často jsou velmi příjemné a zajímavě řešené. Stavitelé musí dbát na to, aby domem neustále proudil vzduch a také na možnost cyklonu, zato ale se nemusí trápit úsporami energií.

A jako příklady hned ráda uvedu naši milou univerzitu a to čokoládovou budovu, kde sídlí administrativa:

pro pořádek z http://www.tooticy.re/1827-universite-campus-nord-ferme-ce-31-janvier-2011.html

a novou budovu crousu, čili kolejí ve verzi pro náročné:

z jedné strany teplé dřevo

a z druhé chladný kov, z http://www.lecourrierdelarchitecte.com/article_2530

Do fasád domů se promítá současný životní styl aneb satelit jako statusový znak:

A na závěr ukázka toho, jak spolu může fungovat staré a nové za rohem katedrály.