Vodopádí

Minulý příspěvek byl jenom taková malá vodopádí ochutnávka. Réunion totiž vodopády přímo oplývá. Skoro z každé skály někde voda kape, rosí se, teče, prýští nebo i padá. Některé vodopády vykotlají bazének, ve kterém se lze koupat. Voda v něm bývá zpravidla ledová. Každý vodopád je jiný a každý má svoje kouzlo. Ovšem návštěvníkovi nezvlhne pouze oko při pohledu na tuto nádheru, jelikož u vodopádů zpravidla jednou do hodiny prší.

O vodopádech v Chaudronu a St Gilles jsme již psali. Poslední dobou ale naše výlety byly tím více vodopádí čím se v St Denis otepluje. A teď již k těm kaskádám:

 

Cascades Maniquet

Brûlé ani tentokrát nezklamalo: mlha a 15 stupňů. Nenechali jsme se odradit a přes pubertální uchechtávání pana řidiče (co asi tak může znamenat niquer francouzsky) a tradiční nehostinnost Brûlé se vydali k vodopádům. Asi je zbytečné se dále rozepisovat, snad jen, že voda byla opravdu ledová a jen statečný viliamovský plavec se odvážil do toho hópnót a udělal hep hep. Již jsme se smířili s tím, že doba přepravy je delší než výletu. Ale stejně, na jeden hodinový výlet jsou čtyři hodiny v autobuse a v rámci jednoho města trochu moc.

Grand Etang

Dostat se v neděli do St Benoît a pak někam dál směrem k vulkánu je samo o sobě adrenalinový výkon. Naštěstí jsme vstali již za kuropění a vzal nás zemědělec, co pěstuje cukrovou třtinu a zavezl nás až k parkovišti u velkého jezera. Kolem jezera vede příjemná pěšina, která v nás vzbuzovala pocit Skotska díky mnoha odstínům zelené a drobnému mrholení. Od vodopádů se Lukáš vrátil na kost promočený, já stála asi o pět metrů dál spokojeně v suchu. Zatímco na zpáteční cestě Lukáš postupně usychal, já při přeskakování kamenů v řece samozřejmě minula jeden kámen a po zbytek cesty jsem připomínala člena vodnické rodiny, který musí mít neustále aspoň jeden šos namočený. 

Cascades de Bœuf

Jeden z Lukášových solitérních výletů do Saint Benoît. A že volské vodopády vůbec nejsou u St Benoît? To je tak. Lukáš má pocit, že má vyrazit na cyklovýlet do Saint Benoît. Horečně sedá na kolo a vyjíždí směrem k zastávce car jaunu. Nastávají zhruba tři varianty:

1.) Car jaune do hodiny nejede, Lukáš je nervózní a odjíždí se projet sám.

2.) Car jaune přijíždí, Lukáš se však nepodívá na ceduli kam dále autobus pokračuje a ve výsledku se nechává dopravovat zpět do centra města. Lukáš je naštvaný a podniká cyklovýlet kolem centra St Denis.

3.) Car jaune přijíždí, Lukáš kontroluje správný směr autobusu, ovšem zapomněl průkazku na autobus. Je naštvaný a dělá si výlet kolem autobusové zastávky car jaune.

Já vím, že se to jednou povede a Lukáš uvidí Bassin de la Paix, kde jsem dělala canyoning. Jenom mu to zatím ostrov nechce dovolit a nechává ho objevovat jiné krásy a vodopády. A to byl i případ volských vodopádů u Sainte Suzanne.