Tropické Vánoce

Štědrý den jsme z čistě provokativních důvodů strávili na znovu otevřené pláži Boucan Canot. Zavřená byla kvůli sežranému surfaři, jenž se nápadně podobal želvě a našli ho až po třech týdnech v žraločím břiše. Samozřejmě, že ne v prvním uloveném žralokovi. Poté zbylým žralokům v celém širém oceánu vytrhali zuby (takže už nemají čím kousat masíčko) a na pláži v Boucan Canot je každý den instalovaná protižraločí síť, takže tam vznikla taková ohrádka. Lukáš se napřed nechtěl koupat v ohrádce, ne však ze strachu před parybou ale z přirozené vzdorovitosti vůči autoritám, zvláště když jsou zastoupeny plavčíky ve žlutých tričkách. Při pohledu na luxusní vlny s mimořádnou vozivostí však Lukáše přešla hrdost a mne strach a celý den jsme se rochnili ve vlnách. 

Saint Denis nás přivítalo opět deštěm a při vánoční mši měli někteří farníci pokušení spíše než zpívat koledy stavět archu. Mše trvala tři hodiny, součástí byla i besídka, kde malá Réuniončata zpívala koledy. Při mši se zpívala hymna, kde prosili jak za pracující tak i nezaměstnané, za liči a za zachování různorodosti tohoto ostrova.

Zmoklí a rozradostnění jsme se vrátili do našeho bytu, kde nás sice nečekal kapr a bramborový salát, ale takové cari crevette také není k zahození. A světe div se, i ježíšek nás našel a pod filaos nadělil. 

Kolem jedenácté začal venku rachot. Už tak tři týdny děti od pěti do šedesáti let práskají petardy od šesti od rána, ale teď to vypadalo, že někdo vyhodil do vzduchu čínský pyrotechnický sklad. Do rána se to neutišilo a ve městě to smrdělo sírou jako v pekle.

Na boží hod jsme se vydali mrtvým městem na mši do katedrály. Dojmy jsme měli mimořádně slavnostní a slavení svátků jsme zakončili procházkou kolem oceánu.

Tím skončily naše Vánoce, Lukáš celé odpoledne výhrůžně postával u mapy a v příštím příspěvku se můžete těšit na vyprávění o svátečním výletě do Mafat a Cilaosu.